Jak zubní kaz vzniká?

Bakterie hromadící se v ústech se shlukují a ulpívají na povrchu zubů v podobě lepkavé vrstvy nazývané zubní plak.

Rizikovými místy v ústech pro jeho tvorbu jsou zejména praskliny a různé otvory v zubech, mezizubní prostory, okolí zubních výplní, korunek a můstků.

Některé druhy bakterií přítomných v plaku přeměňují cukr obsažený v potravinách, které jíme, v agresivní kyseliny narušující zubní sklovinu.

Poškození se může vyskytnout všude tam, kde je sklovina vystavena působení kyselin včetně nechráněných kořenů zubů při úbytku dásně způsobeném parodontitidou.

Pokud není včas zahájena léčba kazu, často dochází k závažným komplikacím. Zubní kaz začne prorůstat hlouběji do zubu, kde může způsobit bolestivý hnisavý zánět v oblasti kořene. Jedinou možností léčby se v takovém případě stává ošetření kořenového kanálku nebo dokonce chirurgický zákrok.

obr. 1 – počáteční stádium kazu korunkové části zubu
obr. 2 – postupující zubní kaz pronikl zubní sklovinou
obr. 3 – další stádium vývoje neléčeného zubního kazu
obr. 4 – pokročilý zubní kaz – zasažena dřeň zubu

Druhy zubních kazů

1. Kaz v oblasti zubního krčku – vyskytuje se v případě ustupujících dásní, které odkrývají povrch zubního kořene.

2. Kaz korunkové části zubu – nejrozšířenější, obvykle se objevuje na žvýkacích ploškách zubů (u dětí a mládeže) nebo v mezizubních prostorech (u dospělých).

3. Sekundární kaz – vytváří se podél okrajů korunek a výplní, pokud se v těchto místech nashromáždí zubní plak.

4. Recidivující kaz – vzniká pod výplněmi nebo korunkami v těch případech, kdy původní ložisko kazu nebylo řádně odstraněno.

Příznaky a stanovení diagnózy

Časná stádia zubního kazu jsou bez příznaků.

Později je zub citlivý na změny teploty (nejprve na studené, následně i na teplé), citlivost se projevuje také na sladké a kyselé potraviny.

Rané stádium zubního kazu lze odhalit na rentgenovém snímku zubu nebo při vyšetření laserem.

Pohledem nebo pomocí vyšetřovací sondy zjistí kaz až v pokročilejším stádiu, kdy jsou defekty na zubu již viditelné.

Prevence zubního kazu

Prevence zubního kazu spočívá největší měrou v důsledném a opakovaném odstraňování zubního plaku pravidelným čištěním zubů správnou technikou nejméně dvakrát denně včetně čištění mezizubních prostorů zubní nití a mezizubními kartáčkem (obr. 1 a 2).

Dále je důležité omezit konzumaci sladkostí. Pokud jim přesto výjimečně neodoláte, vyčistěte si po mlsání zuby nebo alespoň žvýkejte po jídle žvýkačky bez cukru.

Velký význam v boji se zubním kazem mají fluoridy, které posilují zubní sklovinu.

V neposlední řadě je nutné pravidelně absolvovat návštěvu zubního lékaře a to alespoň jednou za půl roku.

Léčba zubního kazu

Vhodnou metodu léčby zubní lékař stanoví na základě vyšetření a určení stádia zubního kazu.

Počínající zubní kaz lze v dnešní době léčit bez nutnosti „vrtání“, a to pomocí koncentrovaných fluoridů nebo ozónem.

Léčba pokročilého stádia kazu spočívá v odstranění kazu odvrtáním a vyplněním vzniklého otvoru zubní výplní neboli plombou.

Pokud kaz v pokročilém stádiu zasáhl i zubní dřeň, bývá nutné i ošetření kořenového kanálku.

Druhy zubních výplní

Zubní výplň by měla být bezpečná, trvanlivá a funkční a měla by splňovat i estetické nároky pacienta.

Při jejím výběru je tedy nutné zhodnotit stupeň kazivosti zubů pacienta, oblast umístění plomby, velikost ošetřeného zubního kazu a další nároky, které budou na výplň kladeny.

V současnosti mají zubní lékaři na výběr ze tří základních druhů plastických výplňových materiálů – amalgám, kompozitní pryskyřice a skloionomerní cementy.

Amalgám

Jedná se o nejdéle používaný materiál pro tvorbu zubních výplní (plomb). Amalgám však obsahuje slitiny mědi, cínu, stříbra a cca
50 % kapalné rtuti. Především rtuť je velmi toxickým a tudíž i výrazně rizikovým materiálem ohrožujícím zdraví. Příznivci amalgámu sice oceňují  nízkou cenu a skvělé mechanické vlastnosti, ovšem mají však tato hlediska převážit nad zdravotními riziky, která s sebou používání amalgamu ve stomatologii přináší? Konečná volba je vždy na pacientovi samém.  Jeho zdraví je pro nás však na prvním místě, z tohoto důvodu všem svým pacientům doporučujeme bezpečnější typy zubních vyplní (viz. níže).

obr. 1 – odvrtání postižené části zubu
obr. 2 – zaplnění vzniklého prostoru amalgámovou výplní
obr. 3 – přeleštění povrchu výplně
obr. 4 – zub ošetřený amalgámovou výplní

Kompozitum

Kompozitum neboli kompozitní pryskyřice – tzv. bílé výplně jsou vysoce estetické, dostatečně odolné a pro opravu předních zubů zcela nezastupitelné.

Kompozitum je speciální plast, který se k zubu váže mechanicky i chemicky.

Aby byla výplň kompozita kvalitní a trvanlivá, vyžaduje vrstvení, tj. postupné nanášení malých vrstviček hmoty do zubu. Fotokompozitum tuhne po osvícení modrým světlem.
Fotokompozitní materiály jsou užívány nejen jako výplně, ale také k estetické úpravě předních zubů nebo zubů poškozených úrazem.

Skloionomerní cementy a kompomery

Skloionomerní cementy jsou dostatečně estetické a mají antikariézní vlastnosti. Nejsou však tolik mechanicky odolné jako např. amalgam, ani tak vysoce estetické jako kompozit.

Do svého okolí uvolňují skloionomerní cementy fluoridové ionty, které pomáhají v ochraně zubů před zubním kazem.

Nevýhodou je malá odolnost proti žvýkacímu tlaku, nižší pevnost vazby na tvrdé zubní tkáně a citlivost na způsob zpracování.

Kompomery jsou zubním výplňovým materiálem, který vzniká směsí kompoziční pryskyřice a přidaného skloionomerního cementu. Jsou považovány za druh kompozitní pryskyřice, proto také bývají nazývány skloinomerním cementem modifikované pryskyřice. S malými rozdíly mají vlastnosti kompozitních pryskyřic.

Neoplývají vysokou pevností a proto nejsou vhodné jako definitivní výplňový materiál v zatížených místech zubů s výjimkou dětské stomatologie, kde je lze s výhodou použít k ošetření dočasného chrupu. Ve srovnání s čistými kompozitními pryskyřicemi mají horší estetické vlastnosti (křídově bílá barva).

Jejich výhodou je, že nejsou tak citlivé na vlhkost při aplikaci jako kompozitní pryskyřice a dobře přilnou k zubním tkáním. Absorbují a uvolňují fluoridové ionty jako skloinomerní cementy. Nízká pravděpodobnost vzniku alergie.